V roce 2001 oslavili občané Žerotína 870 let od první písemné zmínky o jejich obci. V rámci výročních oslav vyšla zajímavá práce zdejšího rodáka Františka Hejnara (nar. 1936). Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně a katedru pedagogiky při VŠZ. Jeho publikace vyšla pouze ve 300 výtiscích a ke koupi je na Obecním úřadě v Žerotíně. Je třeba dodat, že autor je také ilustrátorem, což zvyšuje její kvalitu a potřebu.

František Hejnar zná rodný kraj i jeho tradice stejně dobře jako hanácký dialekt, který v knížce zaznívá při každé příležitosti. Pozorný čtenář může srovnávat jeho varianty v sousedství Žerotína i na Olomoucku. V popředí lidových zvyků a obyčejů je život v rodině a v okolních obcích. Setkáváme se s jadrným lidovým vyprávěním, škádlivkami a pověstmi, říkadly, popěvky i hanáckými písněmi.

Díky autorovi se dovíme zprávy o výrobě zvykoslovných předmětů a maškar, které se zde opakovaně objevovaly v rámci lidového roku. Donedávna byly v Žerotíně udržovány všechny hanácké zvyky a obyčeje. K podstatným změnám došlo až po druhé světové válce, ale i dnes se zde s některými můžete sejít. Například na Silvestra zde chodívají "omětačky", černě oděné ženy s bílým šátkem na hlavách. Třikrát zaklepají, než vejdou do stavení. Potom mlčky husí peroutkou ometají plotnu, aby na ni do Nového roku nezůstalo nic nedobrého. Taková bývala a zůstává naše Haná.